Po zdlouhavém kodrcání vlakem a následné neplánované okružní prohlídce města, byl objeven kemp a po další půlhodině konečně i čekající pán s loděmi. Té lehké dešťové přeháňky si snad nikdo ani nevšimnul, protože v kempu v Žichovicích už zase svítilo slunko. Skvělý čas pro návštěvu hradu Rabí. Těsně před zavíračkou. Večer měl být oheň. Nasbírali jsme dříví, zapálili a .. začala bouřka. A pořádná. Se slejvákem.

Pršelo i ráno a celý den. Už ne moc, ale pořád. Majitel kempu ve Strakonicích asi usoudil, že se to tam obejde bez něho, tak pro jistotu zavřel i hospodu. Výsledek – hodinové hledání vyhovující restaurace ve městě. Nakonec nejpozitivnější zážitek za celý den bylo dobré jídlo.

V sobotu nějak nebyl k nalezení jeden smrtelně nebezpečný jez. Asi jsme si ho nevšimli, ale přetahování lodí bylo stejně dostatek. Třikrát vivat Vodním stavbám. A po pauzičce na čaj už šlo všechno jen lépe a radostně. Třeba radostné otočení na posledním jezu před kempem. Ale smažák všechno spravil a večer u jukeboxu (kytara se sušila) taky nebyl k zahození.

Pak už jen nedělních 5 kilometrů po oleji za konečně letního počasí a návštěva Písku umně spojená s obědem a zmrzlinou.

Článek sepsal Marek “Docent” Doležel.

Foto: účastníci vody.